Nečistý očistný proces

01.05.2017

... aneb další radosti ženského utrpení

POZOR! Nedoporučuji číst mužům a slabým povahám, které si nechtějí kazit iluze.

Jak jsem slíbila, doplňuji poznatky o očistcích a pokusím se důkladně popsat proces těm, které to teprve čeká.

Vložková mánie

            Po první sprše po porodu jsem si ihned vystlala kalhotky doporučenými třemi vložkami - speciální vložky určené výhradně pro tuto příležitost jsou opravdu nutné. (jsou extra savé, velké, prodyšné a pokud možno bez chemie)

            Vložky si každá naskládá podle sebe, ale je srandovní zkoušet, jaký systém funguje nejlépe. Nejtěžší bylo zvyknout si na takovou vystýlku mezi nohama. Kolikrát jsem měla hrůzu, že se mi přilepí k jizvě se stehy, ale naštěstí to vždy dopadlo dobře. Časem jsem zjistila, že spotřebu vložek mám mnohem větší, než jsem počítala. Kromě původních dvou balení jsem Kubu pověřila nákupem dalších tří. Tři celé balíky padly za vlast už v porodnici a další dva doma. Poté už jsem se odvážila nasadit vložky normální. (Záleží, co komu vyhovuje, ale já měla strach normální použít kvůli správnému hojení a prodyšnosti.)

Pojem očistky

            Sama jsem o očistcích prvně četla až chvíli před porodem. Jak to, že o tom nikdo nemluví? Ani rodiče, ani jiné matky. Tohle téma každý kulantně mine. Další ženy, jako třeba já, pak žijí v milné představě, že po porodu přijde nirvána nebo tak něco. Místo toho z vás odchází krev s kousky všeho, co potká po cestě. Tělo se po porodu očišťuje a ano, souvisí to s pojmem šestinedělí. Bohužel to neznamená, že šest týdnů nic neděláte. Proces očisty těla je individuální jako každá žena, takže někdo si odčiní očistky za pouhý týden, někdo za měsíc. Vzhledem ke stavu těla, průběhu porodu a tak dále je normální téměř vše. Můžou mít v průběhu všelijaké zbarvení nebo strukturu. V nemocnici mi řekli, abych volala, pokud budou mít vyloženě rudou barvu čerstvé krve. Těžko poznáte, co je čerstvé a co není, ale ve finále jsem zhodnotila mou krev jako standardní. Pocity bolesti a křečí jsou zcela běžné a normální, protože jsou to vlastně velmi silné měsíčky. Děkuji pěkně, jako bych toho od svých třinácti neměla i tak dost. Možná je to daň za uplynulých devíti měsíců volna.

Trénink hbitosti

             Vždy když přišla na řadu návštěva toalety, tak jsem se pečlivě připravovala. Nachystala jsem si na záchod čisté vložky, lepší toaletní papír (ano, mají ho i v nemocnici, ale po porodu netoužíte utírat se smirglem) a většinou i čisté jednorázové kalhotky. Tři vložky vám v žádném případě nezaručí, že krev nebude i všude okolo. V momentě, kdy jsem si stáhla opatrně kalhotky, nastal kýžený okamžik. Musela jsem si je stáhnout patřičně rychle a sednout si dřív, než jsem proudem krve pokapala podlahu, kalhotky i samotné prkénko. Ano, až tak rychle to šlo. Samozřejmě jsem byla první den touto realitou dostatečně rozhozena, takže ne vždy se povedlo všechno zachránit. Pak nastal dostatečně krvavý masakr, kdy jsem po návštěvě útrpné toalety ještě uklízela například podlahu. Zpětně se tomu musím dost smát.

Síla silného žaludku

             My ženy jsme v mnoha ohledech daleko silnější než muži. Jednou z těchto chvil je právě období očistek. Kromě krve mne opouštěly prapodivné tvary různých kusů krevních sraženin a tkáně. Nejspíš nic neobvyklého, když z vás vytáhnou dítě a jakžtakž i většinu placenty. Nicméně jsem stejně velmi často pociťovala znamenitý odpor, kdykoliv jsem to viděla. Najednou si myslím, že už bych zvládla bez větších potíží přihlížet i pitvě. O to humornější bylo, když jsem takhle tancovala ve sprše, abych se odtékajícím kouskům vyhnula. Možná mi některé dámy vytknou, že jsem je nadobro odradila, ale věřte mi, že je dobré být připravená. Já když před porodem zjistila, co mě čeká, tak bych si to nejraději odpustila.

Zázračné kojení

            Nejúčinnějším způsobem, jak vyhnat očistky ven z těla a pomoci rychlému zatahování dělohy, je kojení. Je to bohužel spojení nepříjemného s ještě nepříjemnějším, protože jsem při každém kojení cítila, jak se spouští očistky a tečou... Nejedna moudrá duše radí, aby se ženy ihned po kojení právě z těchto důvodů letěla rovnou osprchovat. Měla jsem to štěstí, že byl doma můj kojící rytíř a ihned po kojení se postaral o prcka, abych se mohla odporoučet do sprchy. V některých chvílích bylo tekutin díky kojení tolik naráz, že jsem si kalhotky sundávala až ve sprše. Jinak bych mohla pokaždé uklízet celou koupelnu. Naštěstí jsem díky tomu měla velmi rychlé hojení a vůbec. Často jsem se oplachovala a několikrát si dopřála i sedací koupel v dubové kůře. Je to sice lahůdka, ale opravdu to pomáhá. S tímto jsem si taky užila spoustu srandy. Vzhledem k tomu, že jsem po porodu měla proporce hroší krásky, tak jsem se sotva vlezla zadkem do lavoru a nejednou jsem měla strach, že jsem v něm nadobro zaseknutá. Jindy jsem zase po zasednutí do lavoru většinu obsahu vyšplouchla ven.

Sbohem krvavé éře

            Jak čas ubíhal i očistky postupně ubíraly na síle a z rudé krve s hrudkami (asi jako když vaříte mozeček a přihodíte pár kuřecích jater) měnily barvu plynule na hnědou a světlejší. Zápach tohoto výtoku byl také silným zážitkem, ale v takové poporodní letargii jsem měla dost jiných starostí. Jak už jsem říkala, všechno je normální i nevlídný puch. Celkem obstojně jsem se s očistky rozloučila už někdy v pátém týdnu, ale pro jistotu jsem ještě aspoň týden nosila intimku pro případné špinění. Takhle s odstupem už mi to zase tak hrozné nepřijde. Kouzlo selektivní paměti. Stejně jako s bolestí při samotném porodu, nakonec vám zůstanou jen ty dobré vzpomínky.

Kuráž ženy, prý jsme nejlépe vybaveny tyto situace hravě zvládnout.