BEZ/MÉNĚ Odpadová domácnost

04.10.2017

               Nová celosvětově rozšířená vlna ekologického bláznovství ZERO WASTE dorazila i k nám do českých nížin. Dlouhé roky jsem tak jako lajdácky třídila, ale moc jsem tomu nedala. Je to přeci moc práce a člověk tomu musí věnovat část své operační jednotky, aby takovou činnost zařadil do svého každodenního fungování. Jako lidi jsme už dost slušně líní a zdegenerovaní veškerou technikou a materialistickou společností, že máme velmi sobecké návyky. Balíme vše do plastu, abychom toho co nejmíň nosili, aby to málo vážilo a abychom to nemuseli umývat (ta malá část nás, která nevlastní myčku nebo otroka). Před pár lety jsem začala s Kubou třídit velmi intenzivně. Vše co jde použít, znovu použijeme. Co jde třídit, tak třídíme. Jenže s tříděným odpadem najednou vidíte, kolik jednotlivých materiálů vyprodukujete. Naše domácnost vyprodukuje neuvěřitelné množství plastů. Záplava plastů každý měsíc. Měli bychom městu platit za popelnice tříděného odpadu víc, než za ten směsný/komunální...

               Žijeme v době plastové a malé skupince lidí (dnes už poměrně velké hnutí mysli mnoha obyvatel planety) už to lezlo krkem a řekli dost. V podstatě znovu objevují, jak žili před námi všichni ti, kteří popelnici používali výhradně a jenom na popel. Začala s tím i moje kamarádka Míša a spolu se svým manželem vymysleli projekt Rok bez popelnice. Založili pro svůj počin i blog s názvem www.bezpopelnice.cz a v současné době už mají projektový rok dávno za sebou. Provozují v Písku vlastní bezobalový obchod a jejich život je už vlastně popelnice free. Jejich počínání jsem od začátku pečlivě sledovala a tiše obdivovala. Ještě než se narodil Viktor, tak jsem začala přemýšlet, jak s takovou změnou začít. Dlouho jsem se odhodlávala a se zájmem četla všechny jejich rady a příspěvky.

Změň své myšlení, změň svůj život

             Stejně jako se vším, i v tomto případě máme klíč v naší hlavě. Je to jen o tom přiznat barvu a otevřeně si říct, že se nám do toho nechce. Zabere to čas, energii a prostor v naší hlavě. Můj čas váhání a výmluv už se dosypal jako písek v zatraceně velkých hodinách. Nastoupila jsem na mateřskou. Dítě není jenom samá láska, radost a starost, ale také může znamenat spoustu dalšího odpadu a chemie vypouštěné do naší země. Musela jsem začít od začátku. Viktor vyfasoval látkovky a navíc obyčejné čtvercovky, což ocení asi jenom matky, které ví kolik času a energie má taková žena v prvních týdnech i měsících mateřské. Pořídili jsme kompletně ekologickou domácnost i drogerii. Začala jsem jinak přemýšlet o tom, co jíme a jak. Co všechno je vlastně zabaleno a proč. Zjistila jsem nevýhody bytu, kde nemáme k dispozici ani zahradu s kompostem, ani krb nebo kamna pro spalitelné odpady. Otevřela jsem oči a začala sledovat co je jak vyrobené, odkud to k nám přišlo a v čem je to zabalené. Objevila jsem úplně nový a kouzelný svět plný vůní a chutí, poctivé domácí výroby a hlavně přírodních látek pro naše zdraví. Pomalu znovu objevuji staré dobré babské rady, které jsou často úplně jednoduché a stačí zapojit náš městem zhýčkaný selský mozek.

Udělej si sám

              Nejjednodušší a zároveň náročné. Všechno, co si udělám sama, nemusím kupovat. Bohužel to není jen tak. Udělala jsem si z toho zájmový kroužek a koníček na full time. Mám taky na to ten čas, že jo. Kdy jindy začít, než na mateřské. Náš nenáročný drahoušek (díky za to) naštěstí dovolí své matce věnovat se kde čemu, takže nic nedělám po nocích. Přeci jenom znám svou míru obětavosti a makat přes čas je už od porodu za jakoukoliv mírou.

               Nejvíce odpadů vyprodukujeme při shánění a chystání žvance. Domácnost a běžný konzumní život už tolik odpadu neudělá, ale i tak je toho pořád víc, než je zdrávo. Začala jsem tedy v kuchyni. Tahle polomístnost je u nás doma mým trochu přeplněným a malým královstvím, kde vládnu pevnou rukou a zdatně už nějaký ten pátek. Nedokážu spočítat, zda tam trávím teď času víc, nebo míň. Postupně se učím nakupovat potraviny a všechno nezbytné v bezobalové verzi, ale o sháňce až později. Jednoduše si zvykám na systém, že co si mohu vyrobit sama, tak nekupuji. Kouzlo je v tom, naučit se jednotlivé procesy a přesvědčit se, že to není nic složitého a náročného. Takto už jsem se dopracovala do fáze, kdy sama dělám kde co. Například sádlo (logicky i pár škvarek vzejde, takže i pomazánka může být), chleba všeho druhu, paštiky, bylinkové máslo, ghí, bylinky na čaj, marmelády, chutney, pesta, sušená rajčata, kompoty, vývary, sirupy z kde čeho, domácí likéry, lučinu a mnoho dalšího... Všechno ostatní pak samozřejmě musím koupit, protože si to sami v bytě jen těžko vypěstujeme. Nicméně i na terase jsme měli letos slušnou úrodu cherry rajčat.

                Nejvíce inspirace hledám všude po internetu, ale nedávno jsem si udělala radost a koupila si knížku "Děláme si to doma sami". Alena Thomas je autorka s chutí do práce, k jídlu a se skvělým humorem. Ve svých dvou knihách vydala ty nejlepší recepty jak k jídlu, kosmetiku i všechno možné pro domácnost. Občas se jenom inspiruji a doplním její nápady vlastními prověřenými látkami. Určitě doporučuji aspoň prolistovat v knihkupectví. Její knihy mne dohnaly až do fáze, kdy už si postupně vyrábím kosmetiku i úklidové a prací přípravky.

Krása do skla

             Výhodou města a rozrůstající se obliby v bezobalovém nakupování, je bezesporu možnost nakoupit právě drogerii a domácí prostředky v super eko bio kvalitě od českých výrobců a bezobalově. Naučit se takové věci nakupovat a vychytat si prodejny, to už zabere menší strategické plánování. V některých případech i zásadní změnu životního stylu. Vyměnila jsem svůj léta milovaný kartáček od Curaproxu za celobambusový s velkými obavami, které se naštěstí velmi rychle rozplynuly do neznáma. S pastou po domácku vyráběnou už to tak snadné nebylo. Bohužel jsme ani jeden této inovaci nepřišli na chuť, protože už léta ujíždíme na slané pastě od Weledy, kterou se mi asi jen tak duplikovat nepodaří. Na praní i na nádobí už jsem našla své favority v české firmě Yellow&Blue, kterou u nás v Brně například prodávají v Bráně ke zdraví. Brána celkově je můj oblíbený a často navštěvovaný obchod a to hned z několika důvodů. V jedné jsou klasické biopotraviny, zdravá výživa a pak větší sortiment bezobalového zboží ze sekce potravin na váhu. Ve druhé pak naopak veškerá kosmetika i drogerie. Postupně se snaží svůj sortiment rozšiřovat a já se tak v posledních týdnech dočkala po tuhých mýdlech a šamponech i tekutých verzí na váhu.

Domácnost k sežrání

              Pokud jde o domácí běloskvoucí čistotu a pedantní pořádek, tak to u nás opravdu nenajdete. Nikdy jsem nebyla žádný uklízecí maniak, navíc máme doma dvě kočky, které vydají za čtyři. S příchodem Viktora jsem začala mít mírné obavy, jak to budeme zvládat. Nakonec jsem víc motivovaná ráno vstát a vysát, ale tím moje veškeré úsilí končí. Největší změnu jsme učinili právě v přípravcích, které pro očistu domácnosti používáme. Pokud totiž používáte na čištění čehokoliv chemii, zaručeně ji vy a hlavně vaše dítě dostává i do sebe. Z nádobí a všeho, co se pokusí žužlat k nepoznání.

              Už delší dobu jsem si lámala hlavu nad kvanty různých přípravků a pátrala po něčem opravdu univerzálním. Nyní jsem konečně objevila svého Pana čističe na každý bordel. Doslova na všechno. Zázrak jménem jedlá soda zná asi většina z vás. Její blahodárné účinky na kde co si můžete zkusit vygooglit. Já jsem zírala, když jsem viděla seznam. Právě zmiňovaná firma Y&B ke své sodě přidává velmi výmluvný letáček se seznamem k použití. Obdobným kouzlem se pyšní ještě jeden produkt. Orange-Sanitol od aromaterapie Karla Hádka. Jeho účinky a všestranné použití mi berou dech každý den. Dnes jsem s ním vyleštila okna, myji s ním nádobí, podlahy i záchod. Pro koupelnu jsem zvolila magické spojení těchto dvou přípravků a dosáhla tak opojně voňavého CIFu, kterým jsem dodala zpět lesk a slávu našim keramickým koupelnovým kráskám.

              Samozřejmě přeháním, protože máme malý byt, ještě menší koupelnu a vana s umyvadlem už jsou poškrábané a těžce za zenitem. Každopádně přesně takhle doma uklízíme. Když náhodou potřebuji na něco extrémní dezinfekci, tak rozhodně nesáhnu po savu, ale právě od zmiňovaného Hádka po Thymiconu. Troufnu si s ním vydezinfikovat prkýnka v kuchyni i prkénko na záchodě a jíst by se dalo z obojího.

               Občas se nás kamarádi ptají, kam na to všechno chodíme. Začínám si uvědomovat, že jedna informace doprovází druhou a tak pořád dál. Nebojte se proniknout do tajů přírodní hygieny, protože vás chytí a už nepustí. Samozřejmě největší studnicí informací jsou naše velké matky, protože máma ví všechno nejlíp. Tímto jim chci poděkovat a vám připomenout, že maminka je jen jedna.

Nákupní kolotoč

              Trocha vášně a nostalgie při psaní mi dovolila upustit od tématu, ale zpět k bezobalovým radostem. Někteří si představují tento způsob života, jako poněkud nereálný úkol. Chápu, výmluv si taky dokážu vymyslet za vteřinu deset. Rozhodla jsem se proto napsat stručný popis mého běžného nákupu pro jednodušší představu.

                Celý proces jsem v našem malém Brně schopná absolvovat pěško-šalinou asi za 2 hodiny s kočárkem a protestujícím dítětem, které chce někdy spát, někdy jíst a skoro nikdy nechce podřídit svůj harmonogram tomu mému.

                Pro maso a uzeniny si zajdu buď na Lidickou do masny (když nejdu s kočárem), nebo na Zelňák do Steinhausera. Do masny musím mít připraveny vlastní nádoby, protože ládují vše do sáčků, ale na Zelňáku v masně začali balit vše do voskovaného papíru. Pro tekutiny od dobrot s alkoholem až po všechny oleje zamířím do Vom Vass, kde načepují požadované množství do skla ať už jejich nebo vašeho. Většinu potravin co jdou koupit bezobalově (tady jsou stále velké mezery, takže nečekejte žádnou slávu), koupím v Bráně ke zdraví nebo na trzích. Zelný trh u nás má své kouzlo, pokud se naučíte nakupovat. Je rozdíl mezi stánkem a stánkem. Rozdíl mezi farmářem a překupníkem. Nicméně všichni do jednoho vládnou mikrotenovými sáčky. Zběsile s nimi balí naprosto vše. Kdyby mohli, dají vám sáčky i na ty sáčky a každý kus zabalí zvlášť. Občas musím být opravdu rychlá, abych jim nacpala svou tašku nebo sebrala zboží dřív, než v nějakém tom sáčku skončí. Vedle Brány s potravinami je Brána s drogerií a dětskými potřebami, kde dokoupím všechno potřebné od gelu na nádobí po kartáček na zuby. Pokud jdu pro ryby, zamířím do Ocean, nebo Kuba zajede po cestě z práce do rybárny. Ne vždy zvládneme nakoupit bez sáčku, ale to taky poladíme. Na závěr, jako sladkou tečku, zamířím k našemu známému do oblíbené kavárny Monogram pro kávu. Máme doma pravidelně zrnkovou kávu v jejich uzavíratelných pytlících, s kterými si chodím pro další várku, takže taky bezobalu. Někdy přidám ještě sýrárnu pro pár sýrů, mléko nebo čerstvé máslo. Zbytek potravin, které povětšinou bohužel bezobalu u nás koupit nejdou koupím v normálním obchodě, nebo si je objednám. Jednou jsem se hecla a s přípravou předem jsem byla schopná téměř celý nákup v Kauflandu udělat bez jediného sáčku. Prodavačka nestačila zírat.

              Objednávat do papíru se dají například bylinky a koření od Antonína, které jsou opravdu luxusní. Dále je výborným průvodcem bezobalovým životem třeba Econea.

              Suma sumárum máme doma stále spousty plastů, které mi připomínají každý den, jak špatně na tom dneska jsme. Malými krůčky si aspoň slibuji, že pokrok naší domácnosti nezastavím a doufám, že jsem inspirovala a pomohla i dalším...

Neváhejte a ptejte se, pište a bude vám odpovězeno.